Jméno růže

Umberto Eco

• 5. ledna 1932
• Italský sémiolog, estetik, filozof, spisovatel
• Jeden z nejvýznamnějších představitelů avantgardy a postmoderny 60.let 20.st.
• 1971 profesorem sémiotiky na univerzitě v Bologni
• Vystudoval středověkou filozofii a literaturu
• Napsal několik odborných prací, ale převážně je znám jako spisovatel románů
• Tvorba:

-          romány: Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Pražský hřbitov, Baudolíno

-          odborné práce: Teorie sémiotiky, Otevřené dílo, Skeptikové a těšitelé…

Další autoři tohoto období

-          postmodernismus – od pol. 40. let . století

o       negativní postoj k dosavadním avantgardním tendencím

o       -//- k formálnímu experimentování

o       prolínání tradice a experimentu, hledačství pravdy, pochopení chaotického světa

o       kniha má promlouvat k náročnému i nenáročnému čtenáři (dvojí úroveň estetického vnímání)

-          Vladimír naboku – román Lolita

Jméno růže

• historický, detektivní, filozofický román
• odehrává se ve 14. století
• vydáno v roce 1980 = jeho první román a zároveň jeho nejúspěšnější dílo
• díky němu se Umberto Eco proslavil po celém světě
• na motivy románu byl natočen roku 1986 film, jehož režisérem byl Jean-Jacques Annaud
• typické dílo postmodernismu, k jehož hlavním principům patří, že dílo je interpretovatelné různými způsoby podle pohledu každého jednotlivého čtenáře
• kompozičně se dílo skládá ze dvou významových rovin:

-          první rovina = epická, detektivní rovina příběhu, řešení záhadných úmrtí mnichů

-          druhá rovina = teologická, filozofická – rozsáhlé disputace na teologická a filozofická témata (čtenář se mimo jiné dozvídá o středověké křesťanské morálce, středověké architektuře a umění

·        text je často prostoupen latinskými citáty z Bible a jiných církevních textů

Hlavní postavy:

Vilém z Baskervillu - mistr, učený františkán, moudrý a vzdělaný; umí si se vším poradit, často filozofuje; při svém putování s Adsem naráží na záhadu, která je opravdu zahalena v mlžném oparu; on se pouští do odhalování vražd

Adso - "sepisovatel", žák Viléma, naučil se od něj veškeré způsoby jednání s lidmi a převzal některá moudra a vědomosti Viléma; jako mladý je velice naivní a důvěřivý

Jazykové prostředky

Ich-forma, psané formou kroniky (datum, co se událo), střídá se zde kronikářská strohost s uchvacujícím napínavým dějem, časté používání latinských citování, archaistická slova, retrospektiva.

Děj

- mladý novic Adso z kláštera v Melku a františkán Vilém z Baskervillu putují do blíže neurčeného opatství v italských Aplách, Vilém má být prostředník mezi císařskou a papežskou delegací (inkvizitor Bernard Gui - odpůrce Viléma v disputacích); podzim 1327

- první den přivítání opatem Abbem a poprošeni o vyřešení smrti iluminátora Adelma (nalezen mrtvý u hradeb)

- procházejí opatstvím, které má tajemství ve II. patře (labyrint knihovny, zná současný knihovník Malachiáš a pomocník Berengar)

- druhý den nalezení mrtvého Venantia v kádi s prasečí krví (byl sem ale dotažen), Vilém a Adso se od starého Alinarda dovídají o tajném vstupu do knihovny (přes chrám, kostnici, kuchyň a skriptorium) : zrcadla, výpary

- u Venantiova stolu objeví knihu, Adso ji z nepozornosti skoro zapálí, „přízrak“ sebere Vilémovi brýle a knihu a uteče

- třetí den  se ztratil (otrávil) Berengar, v noci Adso sám do knihovny, sex s venkovankou ve skriptoriu (dávají za jídlo)

- oba zkoumají mrtvého Berengera (viz Vilémovy brýle), prohledávají seznam knih, luští slovní hříčky z pergamenu

- čtvrtý den příjezd delegací, V + A pronikají k místnosti „Konec Afriky“, zatčení starého Salvátora a venkovanky (jsou odsouzeni ), Severin nalezl knihu (2. díl Aristotelovy Poetiky - smích) a oznámil to Vilémovi, ale později je zavražděn

- další odsouzení (správce Remigia) k upálení, byl nalezen nad mrtvým Severinem

- pátý den a dál odjíždějí delegace bez dohody, umírá knihovník Malachiáš, Vilém a Adso po rozluštění znaků objeví za tajným zrcadlem místnost „Konec Afriky“ a bývalého knihovníka Jorga z Burghosu čtoucího právě Artist. Poetiku

 slyší zoufalé bouchání - umírá opat Abbo - zavlečený do tajné chodby právě Jorgem

- Jorgemu Vilém odkrývá svoji verzi předešlých událostí (Adelmo - sebevražda, knihu za styk z Beregarem; Venantius - smrt při čtení knihy; Berengar - smrt při koupeli; Severin - zabit Malachiášem, resp. astrolábem kvůli rozhovoru Severina a Viléma, který Malachiáš slyšel; Malachiáš - smrt při čtení knihy)

- Jorge pozná, že prohrál, ale věří ve Vilémovu smrt, když mu dává knihu; Vilém ale sděluje Jorgemu, že má rukavice, (ten otráví se knihou), při potyčce s Vilémem (chce je uvěznit v tajné chodbě labyrintu) umírá a od spadlé lampy začne hořet celé opatství, zbyde jen znak růže

- Vilém a Adso odcházejí, Adso zpět do Melku, po mnoha letech se vrací na místo a zkoumá pergameny