Petr a Lucie
Autor: Romain Rolland
Název: Petr a Lucie
Nakladatelství: Melantrich
Rok vydání: Praha 1984
Přeložil: Jaroslav Zaorálek
Ilustrace: Zdeněk Brdlík
Hlavní postavy:
Petr - vyrůstá v dobré měšťanské rodině na buržoazní úrovni; Petr i jeho rodiče jsou počestní, hodní, srdeční, lidsky cítící lidé; Lucie ho zaujala na první pohled a chová k ní velké přátelství a náklonnost; je velmi přemýšlivý a nenechává bez povšimnutí žádnou věc, která se ho alespoň trochu týká, snaží se idealizovat svět, raději na něm hledá lepší a radostnější věci, události; nechápe smysl války; je citlivý, zranitelný, ohleduplný a plný života, který chce po setkání s Lucií, co nejvíce vychutnat; svou láskou k Lucii zahání myšlenku na válku a láska mu také pomáhá vyrovnat se sám se sebou.
Lucie - dcera dělnice v továrně na výbušniny; z finančních důvodů nedostudovaná výtvarnice; živí se malováním kopií slavných obrazů; už jako malá se musela postavit na vlastní nohy; něžná, citlivá, prostá dívka se smyslem pro humor; na život se dívá trochu jinak než Petr, protože on je zajištěný, zato ona se musí o obživu starat sama; Petra má ráda a jeho lásku mu s nadšením opětuje
Vizitka hl. postav:
Petr
Bydliště: u rodičů v Paříži blízko Clunyjského parčíku
Stav: svobodný
Lucie
Stav: svobodná
Zaměstnání: pouliční malířka
Vzdělání: nedostudovaná
Jiné zpracování:
Rocková opera, divadelní zpracování
Abeceda:
A – Aubier Petr
B – Bůh
C – City, které k sobě dva mladí chovají
D – Doufat
F – Filip (bratr Petra)
H – Hodnota lásky nad válkou
I – Ignorace války
K – Konec utrpení
L - Láska
M - Milenci
N – Nostalgie
P – Petr
R – Romain Rolland
S – Síla lásky
T – Touha milenců
V – Válka
Z – Zřícení chrámu
Děj:
Petr Aubier bydlí se svými rodiči v Paříži v období vrcholení první světové války. Stejně jako mnozí jiní chlapci musí i on za necelý půlrok nastoupit do armády a jít do války. Celé dny se prochází po městě zničeném bombardováním a přemítá o životě a nemůže pochopit smysl války. Při dalším náletu se setkává s dívkou a nachází v ní novou naději. Jeho procházky už mají stálý cíl a vždy míří za tou neznámou. Po krátké době se oba osmělí a Petr se seznamuje s Lucií. Lucie se živí malováním obrázků na zakázku a Petr ji začíná na jejích obchůzkách doprovázet. Oba se navzájem poznávají a stávají se z nich nerozluční přátelé. Prožívají spolu krásné dny plné radosti a porozumění. Vzniká mezi nimi krásné pouto čisté lásky. Vytvořili si vlastní svět, svět bez války a utrpení. Petrovy dny se však stále více sčítají a ani jejich láska nemůže ten čas zastavit. Stále se mezi ně vkrádá myšlenka smrti, i když si to oba nechtějí připustit. O Velkém pátku, kdy vrcholí bombardování, se Petr a Lucie vydávají na varhanní koncert do pařížského chrámu Saint-Gervais. Při prvních tónech ze zřítila klenba a oba je pohřbila pod svými sutinami. Zůstali navždy spolu a ani válka je nerozdělila. Válka nad nimi ztratila svou moc.
Úryvek z knihy:
V té chvíli Lucie, jež zrovna vášnivým pohledem políbila drahého přítele (oči maje přivřeny a rty pootevřeny, zdál se ztracen v slastné extázi, a jakoby nadnášen věčnou radostí, pozdvihoval hlavu k oné nejvyšší Síle, kterou člověk pudově hledá vždycky nahoře), užasle spatřila v červeném a zlatém okně postranní kaple tvář té rusovlásky. A zatímco tak na ni mlčky pohlížela, trnouc úžasem, znovu na té zvláštní tvářičce uviděla onen výraz zděšení a soucitu. V témž okamžiku se silný pilíř, o nějž se opírali, pohnul a celý kostel se do základů zachvěl. Srdce zabušilo v Lucii tak, že v ní přehlušilo rachot výbuchu a křik věřících, a nemajíc kdy se bát nebo trpět, vrhla se, aby ho jako slepice svá kuřátka zakryla vlastním tělem, vrhla se na Petra, blaženě se usmívajícího při zavřených očích. Mateřským objetím si tu drahou hlavu ze všech sil přitiskla do klína a sklonila se nad Petrem, s ústy na jeho šíji, takže byli schouleni v nepatrné klubíčko. A mohutný pilíř je naráz pohřbil pod svými sutinami.
Zlomová místa:
Když Petr poprvé uvidí Lucii. – Uvědomí si, že život má nějaký smysl.
Když jsou Petr a Lucie v chrámu Saint-Gervais. – Postupně se smiřují se smrtí. Nic je nerozdělí.
Jak vidí…:
Petr Lucii
Miluji ji. Je tak silná a statečná. Ta její síla žít je tak neuvěřitelná. Nic jiného než ona pro mě neexistuje. I válka je pro mne malá dáma.
Lucie Petra
Je tak roztomilí. Je tak hodný. Jeho nevinnost mě dojímá. Dává mi sílu a chuť do života.
Kde a proč bych reagovala jinak:
V knize není přímo žádná akce, kde by se člověk musel nějak závažně rozhodovat. A samotný pohled na život dvou mladých lidí bych úplně viděla stejně. Ať si užijí, co to dá. Kdyby tu dobu brali příliš vážně, zkazí si i to málo štěstí, co mají.
Jaké otázky bych položila hl. či jiné postavě:
Petře, nemáš někdy pocit úplné beznaděje?
Lucie, nepřijde ti někdy Petr až příliš dětinský?
Kdyby se hl. nebo jiná postava vyskytla v současnosti:
Kdyby se hlavní nebo jiná postava vyskytla v současnosti nemá autor o čem psát. Tato kniha je především vybarvením války. Možná, že nebýt války, dva mladí spolu vůbec nejsou, protože vztah neberou tak vážně a celé to je jen poblouznění.
Co jsem obdivovala či nenáviděla na dané postavě:
Někdy jsem si říkala, že je celá ta jejich „láska“ přitažená za vlasy. Nejsem si jistá, že něco takového existuje, ani pod tlakem války. A tak mě ty jejich řečičky občas vyváděly z míry.
Zhodnocení situace z více pohledů:
- potom co dvě hlavní postavy zahynou pod mohutným pilířem chrámu, nemá už kdo situaci hodnotit
- možná rodiče Petra nebo matka Lucie, ale ty by nejspíš své děti pouze oplakávali
Hodnocení:
Nemohla jsem si pomoci, ale zpočátku mi rozhovory Petra a Lucie připomínali rozhovor mezi Ivánkem a Nastěnkou. Nastěnky hlas jsem dokonce dlouho neuměla Lucii odebrat. Teprve když se mladí lépe poznali, mé podvědomí usoudilo, že to není vhodné přirovnání. Knížka pro mě byla vcelku odpočinková, četla jsem ji jen pár hodin, ale stejně bych se k ní nevrátila. Chápu, že autor chtěl říct láskou ve válce něco silného, ale já jsem si stejně představovala typickou americkou „slaďárnu“.