Pygmalion

Georgie Bernard Shaw

• 26. 7. 1856 – † 2. 11. 1950
• Narozen v Dublinu (Irsko)
• Asi ve 20letech se přestěhoval do Londýna
• V r. 1925 získal Nobelovu cenu za literaturu
• Napsal přes 50 her – je považován za zakladatele moderního anglického dramatu
• Psal romány, povídky, eseje, články a hl. dramata
• Byl mistrem slova, důkladně se zamýšlel nad možnostmi jazyka, měl zálibu V paradoxu a jazykovém vtipu, ovlivnil i řadu zahraničních autorů (př. Karla Čapka)
• Tvorba

-          sociální kritika v divadelních hrách: Domy pana Sartoria, Živnost paní Warrenové (obchod s prostitucí), ostře odsuzuje pokrytectví, bigotnost, militarismus, píše i hry s historickými náměty: Caesar a Kleopatra, problémem dlouhověkosti se zaobírá hra Zpět k Methusalemovi (K. Čapek reagoval hrou Věc Makropulos )

-          z historických postav často strhává „ svatozář“, např. Svatá Jana, drama napsané krátce po jejím svatořečení, ukazuje hlavní hrdinku jako moderní ženu, jejíž tragedie spočívá v tom, že předešla svou dobu, jde o podobenství střetnutí výjimečného jedince s mocí, i když v závěru přesvědčila svou nezlomnou vírou i zarytého odpůrce kaplana Stogumbera o své nevině, v epilogu se znovu setkávají fiktivní aktéři tragedie, a přestože vítají zprávu o jejím svatořečení, nepřejí si, aby vstala z mrtvých

Další autoři tohoto období

-          moderní světová literatura

-          1. pol. 20. století

-          Anglie – James Joyce, John Galsworthy

-          Francie – Guillaume Apollinaire, André Breton, Paul Eduard

-          Německo – Thomas Mann, Erich Maria Remarque, Bertolt Brecht

-          Pražská německá – Kafka…

Pygmalion

• měšťanské prostředí soudobého Londýna
• drama – činohra
• umělecký styl

Hlavní postavy:

Líza Doolitlová- chudá květinářka – prodává fialky na ulici, prostořeká, po mírné roztržce jde za Higginsem, aby ji učil správné mluvě, aby mohla pracovat v květinářství; je přirozená, má morální převahu nad vyšší společností

Henry Higgins- profesor fonetiky, lingvista, znalec indických dialektů a především starý mládenec, vsadí se s plukovníkem Pickeringem, že z Lízy udělá dámu nejen po stránce jazykové, ale i vystupováním; je samolibý, omezený svým citovým konzervatismem

Plukovník Pickering- bydlí u Hegginse, vsadí se s ním, následně mu pomáhá „převychovat“ Lízu Doolitlovou; chová se k ní jako gentleman, ale přesto je k jejímu osudu bestarostný

Lízin otec- popelář, svérázný, přizpůsobivý konvenčním mravům vyšší společnosti

Zlomové okamžiky

Když plukovník nabídne sázku, profesor Higgins se rozhodne učit Lízu Doolitlovou.

Po vyslaneckém bále, když se pánové skvěle baví, Líze dojde, že ona pro ně není důležitá.

Jazykové prostředky

Díky tomu, že Shaw zde chce poukázat na špatnou výslovnost a rozdíly mezi jednotlivými společenskými vrstvami. Setkáváme se v díle s velkou rozmanitostí jazyka. Můžeme být svědky naprosto precizní spisovné mluvy, jako je tomu ku příkladu právě u Higginse, nebo naopak s jazykem nespisovným, silně hovorovým a místy až nesrozumitelným, jako je tomu v případě Lízy. Dialogy mezi postavami jsou zásadními celky děje a tudíž jsou docela dlouhé, avšak napsané tak, aby každý ihned pochopil, co chce daná postava říct a jak to také myslí.
V knize nejsou patrná žádná delší souvětí, kromě předmluvy a doslovu. Postavy se vyjadřují jasně a stručně, přesně tak, jako v běžné mluvě. Ani při popisu prostředí se autor nijak zvláště nerozepisuje. Na scéně zdůrazňuje to hlavní a nijak nezabíhá do detailů. Autor je dobrý komik a jeho umění spočívá v tom spojit vtip s vážným tématem tak, aby si ani jedno nevadilo.

Děj

Londýnský profesor fonetiky Henry Higgins, uzavře sázku s plukovníkem Pickeringem, že naučí ušmudlanou pouliční květinářku Lízu Doolittlovou výslovnosti vznešené dámy a že ji uvede na vyslanecký bál aniž by někdo poznal, odkud dívka pochází. Podaří se mu to tak dokonale, že jeho žákyně okouzlí smetánku a dokonce si s ní chce zatančit samotný princ. Pánové však nedokáží docenit snahu mladé dívky a chválí jen sami sebe, za fascinující výkon. Líza se cítí odstrčená a nedoceněná. Nenaučili jí totiž jen správné intonaci, výslovnosti a správnému vystupování, naučili ji také sebeúctě a touze po cit. životě. Ač čtenáře napadne, že by se Henry s Lízou mohly dát dohromady, tak Shaw naznačuje, že jejich charakter nedovoluje, aby žili ve šťastném svazku manželském, takže konec zůstává otevřený. V epilogu se pak dozvídáme, že Líza se ožení s mládencem Freddym, který ji zbožňuje. V roce 1964 byl natočen celosvětově známý muzikál My fair lady, ve kterém se objevuje možnost, že by si květinářka nakonec vzala Higginse.