Žhář
Autor: Egon Hostovský
Název: Žhář
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok vydání: 1968
Hlavní postavy:
Kamil – patnáctiletý chlapec, který se ocitá na rozcestí mezi dětstvím a dospělostí; cítí se osamocen a nepochopen; ve své rodině pozoruje velké napětí mezi matkou a Eliškou (jeho sestrou), což ho trápí; zamilovává se do Dory (Eliščiny kamarádky), kvůli které je ochoten udělat skoro vše; je zhrzený jejím odmítnutím, a tak napíše žhářské dopisy
Eliška – sestra Kamila, která vyrůstala v klášteře; po návratu domů vede velké rozepře s matkou, s níž si vůbec nerozumí a vzpouzí se jejím příkazům; následně utíká s básníkem do Prahy, netušíc, že se zanedlouho opět navrátí do svého domova
Dora – kamarádka Elišky; koketka, která si ráda zahrává s city ostatních, ráda na sebe upozorňuje; do svých her zaplete i Kamila
Matka – manželka Simona (hostinský u Stříbrného holuba), matka Kamila a Elišky; ve svém manželství není šťastna, vdávala se z povinnosti; cítí se osamocena a nepochopena svým okolím, na které působí tvrdě a bezcitně; ovšem je pouze zhrzená a sama; často se dostává do konfliktu s Eliškou
Vizitka hl. postav:
Kamil
Bydliště: Zbečnov
Věk: 15
Stav: Svobodný
Zaměstnání: Student
Vzdělání: Základní vzdělání (Gymnasium nemíní dokončit)
Eliška
Bydliště: Zbečnov
Věk: 17
Stav: Svobodná
Vzdělání: Vyrůstala v klášteře
Jiné zpracování: Žádné
Abeceda:
A – Averze vůči matce
B – Básník
C – Cit
D – Dora
E – Eliška
H – Hostinec
I – Informace na plakátu
K – Kamil
L – Láska Kamila k Doře
M – Mlčení
N – Nenávist
O – Oheň
P – Punčochář
R – Rodina
S – Stříbrný holub
T – Tajemství
V – Venkov
Z – Zbečnov
Ž – Žhář
Děj:
Zbečnov je poklidné městečko, ve kterém se toho moc neděje do doby, než se objevuje neznámý žhář. Celý příběh není ale vlastně o žháři jako takovém. Pod hlavním dějem se rýsují rodinná dramata, která se odehrávají právě v Kamilově rodině. Eliška se navrací domů z kláštera a neustále odporuje své matce. Když přijíždí Dora, boj je ještě otevřenější a silnější. Kamil se do ní zamilovává, ale ta si s ním jen pohrává a přivádí ho na hříšnou myšlenku - udělat něco, čím vynikne a zároveň zanikne jeho ošklivost. Rozhodne se tedy sepsat žhářské dopisy. Netuší však, že tyto dopisy si někdo vezme natolik k srdci, že podpálí domy. Dora je nakonec donucena opustit městečko. Eliška svou matku nenávidí a tvrdí, že je divná, protože zamyká pokoje, je necitlivá a zlá. Eliška opouští domov kvůli básníkovi. Po čase se zhrzená navrací domů a s ní i nový život celé rodiny.
Úryvek z knihy:
Zbečnov měl senzaci. Horníkův dvůr vyhořel prý za okolností krajně podezřelých. Hasiči a četníci měli sice o ohni teorii méně romantickou než klevetivé babky a jejich četní stoupenci, pravda však je, že také v úředním hlášení okresnímu soudu byla věnována pozornost podivnému nočnímu hostu od Stříbrného holuba. Pravděpodobnější příčina požáru vězela v trámoví starobylého obytného stavení, odkud asi vyšlehly první plameny (svědectví v tomto bodě byla ovšem rozdílná). Trámy vedly přímo ke komínům a patrně jeden z nich na půdě delší dobu doutnal, aniž dým mohl někdo včas zpozorovat.
Starý Simon měl psí náladu. Klevety se tentokráte nepřímo týkaly jeho hospody. Byl dokonce zavolán na četnickou stanici zároveň se třemi Prušákovými spoluhráči. Těch hloupých otázek. Koňský handlíř, holič a punčochář se nemohli vzájemně dohodnout, zdali šel holič zavolat četníka sám o své vůli, nebo zda se všichni tři dříve dorozuměli pohledy. S hospodským se opět hádali, platil-li Němec útratu, či neplatil. Simon neuměl Prušáka ani dost málo popsat, četník, který ho odváděl, tvrdil, že měl pod nosem vousy, což ostatní svorně popírali, ale zato již nebyli jednotní v mínění o jeho stáří. Největší rozpory vyvstaly z reprodukovaných výhružek onoho chlapíka. Simon se zapřísahal, že o ohni nic neslyšel, kdežto druzí mu odporovali doslovnými citáty. Ale i doslovné citáty se různily.
Zlomová místa:
Když přijede Dora. – Na všechny působí jako až příliš otevřená a sebevědomá dívčina. Kamil se do ní zamiluje a kvůli ní chce udělat něco velkého…
Když se Kamil baví s Rudolfem u prvního požáru. – Myslím, že zde napadne Kamila poprvé napsat plakát s upozorněním na žháře.
Když jde Kamil za Dorou a ona mu vlepí facku. – To vidí matka a Doru vyhodí. Kamil zjišťuje, že mu Dora strašlivě chybí.
Když Kamil řekne matce, že Eliška neodjela za tetou, ale s básníkem a chtějí se vzít. – Matka má o dceru strach. Najednou se nejeví Kamilovi jako úplně zlá. Říká jí o napsání plakátů.
Jak vidí…:
Kamil Elišku
„Bože, co se to stalo s Eliškou? Taková vždy nebývala. Je tolik podobna těm ostatním dívkám. Proč jen nenávidí matku? To ona je zlá.“
Kamil Doru
„Je zlá a sobecká. Miluji ji? Co si o sobě sakra myslí?“
Kde a proč bych reagovala jinak:
Určitě být na Kamilově místě nepsala ty plakáty, ale provedla něco pouze doma. Chápu, že se se vším musel nějak vypořádat, ale proč zrovna upozorňovat na žháře…
Na Eliščině místě bych neutekla s básníkem. Už na začátku bylo zjevné, že to není zrovna idol vesnických dívek…
Jaké otázky bych položila hl. či jiné postavě:
Matky: Proč zamykáte všechny pokoje? A pokud na tom tak trváte, proč to nemůžete hned vysvětlit svým dětem?
Kamila: Co se ti vlastně tak líbí na Doře?
Kdyby se hl. nebo jiná postava vyskytla v současnosti:
Myslím, že Kamil v současnosti by se vypořádal se svými pubertálními stavy trochu jinak. Nejspíš by nakoupil spreje a tajně v noci ničil cizí domy. (Na vesnici jsou možná lepší ty plakáty…) Taky je dost možné, že by se zněj stal třídní outsider. Ale jelikož si myslím, že Kamil má dost svoji hlavu, sprejer na něj sedí víc.
Co jsem obdivovala či nenáviděla na dané postavě:
Neměla jsem ráda Kamilovi úvahy a nechápala jsem, čeho se pořád tak bojí. Vlastně si myslím, že 15tiletýho kluka by přeci nevykolejila jedna starší holka…
Zhodnocení situace z více pohledů:
Eliška: Jsem ráda, že jsem doma. Básník byla ohromná chyba. A možná, že ani matka není tak špatná a zlá, jak jsem si zprvu myslela.
Matka: Měla bych být ke svým dětem a ke své rodině více upřímná. Jinak si o mě budou myslet, že jsem jen bezcitná. Jinak se nikdy nedočkám jejich pochopení…
Kamil: Konečně mohu dělat co chci. Vždyť mám ještě celý život před sebou. Na tohle všechno radši zapomeneme.
Hodnocení:
Knihu jsem si vybrala díky její rozsáhlosti. Ale nakonec jsem s ní byla spokojena víc, než jsem očekávala. Příběh byl napsán tajemně a dobrodružně. Už od začátku se zabývá především psychikou lidí. To čtenáře nutí k zamyšlení. Zprvu se setkáváme s věcmi, které není divák hoden pochopit (např. Matčino zamykání pokojů), ale postupem času se dostáváme tak hluboko do mysli postavy, že bychom sami neudělali jinak. Autor zde používá často přítomný čas a také nechá čtenáře nahlédnout na příběh z více pohledů. Chvíli mi trvalo, než jsem si na tento styl zvykla, ale během několika stránek jsem četla jedním dechem. Můžu říct, že cestování s touto knihou mi ubíhalo vcelku příjemně.