Proměna

Autor: Franz Kafka

Název: Proměna

Nakladatelství: Vyšehrad, spol. s r. o.

Rok vydání: 2005

Přeložil: Vladimír Kafka

Ilustrace: Markéta Prachatická

Hlavní postavy:

Řehoř Samsa- Je mladý muž, který pracuje jako podomní cestující. Vždy svědomitý a zodpovědný. Podporuje svou rodinu jak finančně tak psychicky. Jednoho dne se však promění v něco ohavného a jeho rodina ho postupně začíná nenávidět.

Vizitka hl. postav:

Stav: Svobodný

Zaměstnání: Podomní cestující

Bydliště: Starý dům naproti nemocnici

Jiné zpracování:

Filmové a komiksové zpracování

Abeceda:

A – Absurdita

B – Brouk

C – Cestování

D – Doufání ve zpětnou proměnu

E – Emoce

F – Franz

H – Hodnoty

I – Ignorace

K – Kafka

M – Markéta

N – Nenávist

O – Osvobození smrtí

P – Proměna

R – Reakce rodiny

Ř – Řehoř

S – Sobectví, strádání, smrt

T – Tělo brouka

U – Utonutí brouka

V – Vyrovnání se smrtí

Z – Zatracení

Úryvek z knihy:

Bylo to jablko; hned za ním sletělo druhé; Řehoř se leknutím zastavil; bylo zbytečné utíkat dál, neboť otec se rozhodl, že ho bude bombardovat. Z misky na kredenci naplnil kapsy a házel teď po něm, zatím bez přesného míření, jedno jablko za druhým. Ta malá červená jablíčka se koulela jak elektrizovaná po podlaze a narážela na sebe. Jedno slabě vržené zavadilo o Řehořův hřbet, sklouzlo však a neublížilo mu. Zato další, které letělo hned za ním, se mu přímo zarylo do hřbetu; Řehoř chtěl popolézt dál, jako by ta překvapující, neuvěřitelná bolest mohla přejít, změní-li místo; ale připadal si jako přibitý a v naprostém zmatení všech smyslů zůstal ležet jak široký tak dlouhý.

Děj:

Řehoře Samsu čeká jednoho rána nemilé překvapení. Probudí se a zjistí, že už není člověkem, ale jakousi havětí, podobné broukovi. Nejprve nepovažuje problém za příliš závažný, pouze řeší otázku, jak se dostane do práce. Když ale zjistí, že jeho pohyblivost není příliš velká a i přes množství nožiček se mu daří jen těžko vstát z postele, začne panikařit. Stále ale doufá v pomoc ostatních, především jeho rodiny, a pochopení ze strany zaměstnavatele. Jenže skutečnost je úplně jiná, nejen že je propuštěn z práce, ale zavrhuje ho i vlastní rodina. Jediný člen rodiny, který jeví jakousi iniciativu, je sestra, která mu nosí zbytky jídla. Jenže jak plyne čas a na stavu Řehoře se nic nemění, přichází servírované jídlo v niveč, protože Řehoř o něj už nestojí. Tím graduje jeho smutný konec, který začal již toho dne, kdy se ráno probudil proměněn v jakýsi mnohonohý hmyz. S pocitem zbytečnosti a naprosté degradace nedlouho na to umírá, opuštěn všemi, které měl rád.

Zlomová místa:

Když se Řehoř ukáže rodině – odhalení, že je z něho hmyz, úděs

Když se Řehoř ukáže nájemníkům – zatracuje ho i jeho sestra Markéta

Místo kdy otec na Řehoře zaútočí, hodí na něj jablko

Následná smrt Řehoře – není brán jako člen rodiny, všichni si uleví a cítí se zase šťastně

Jak vidí…:

Jak vidí Řehoř Markétu- Je ještě mladá. Neměla by se o mě starat. Měla by hrát na housle. Chtěl jsem ji zaplatit konzervatoř. Tak krásně umí hrát na housle. Trápí mě, že se na mne nemůže ani podívat.

Kde a proč bych reagovala jinak:

Já být na místě celé rodiny, určitě bych se snažila Řehoře nezavrhovat. Jsou možná situace, kdy se člověk prostě zachová neeticky, ale z přístupu Řehořovy rodiny vyčnívalo jen sobectví a nepochopení.

Jaké otázky bych položila hl. či jiné postavě:

Matce: Proč se neumíš podívat na svého syna? Proč se odmítáš smířit s realitou?

Markétě: Proč si nakonec i ty zavrhla svého bratra. Vždyť on se vám nesnažil škodit.

Kdyby se hl. nebo jiná postava vyskytla v současnosti:

Myslím, že tento příběh by se odehrál v dnešní době úplně stejně. Tato absurdní situace by se nejspíš vyvíjela stejně i v dnešním prostředí. Místo a čas událostí totiž příběh příliš neovlivňoval. Možná že by si třeba sestra s matkou mohly najít lepší práci, ale teď, v období krize a s dnešní vládou, se na to spoléhat nedá.

Co jsem obdivovala či nenáviděla na dané postavě:

Na Řehořovi jsem nenáviděla jeho obětavost a to, jak se bál přijít rodině na oči. Měl si vyžadovat větší péči a více lásky, protože na to měl plné právo. Měl být méně lítostivý a více se snažit jednat. Teda aspoň v rámci možností. Ale těžko říct, zda by se jednat dalo…

Zhodnocení situace z více pohledů:

Řehoř: Zkazil jsem životy své rodině. Měl bych se o ně starat, ne jim působit přítěž.

Sestra: Proč nás trestáš? Chtěla bych se o Řehoře starat, ale asi na to nemám. Je to jen ohavná obluda.

Otec: Už aby to chcíplo. Jsou s tím jenom potíže.

Matka: Co jsme komu udělali, že máme v domě takovou ohavnost. Je to vůbec můj syn?

Hodnocení:

Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. Působí na mě více emotivně než jakkoliv jinak. Intelektuální rovinu je třeba vidět mezi řádky, myslím, že sám Kafka psal dílo velmi intuitivně a není v něm žádná velká prvoplánová myšlenka. Ale i přesto ve výsledku  nabádá k zamyšlení nad lidskými hodnotami. Jak moc se můžeme spolehnout na ostatní ve chvílích, které nejsou zrovna ty nejlepších v našem životě, jak moc můžeme vsadit na to, že pokud se budeme chovat k ostatním dobře, oni k nám také. Rodina Řehoře nechá na holičkách v tom nejpravějším slova smyslu. I přesto, že se před „nehodou“, která se mu onoho soudného rána stane, o ní stará jak finančně tak psychicky, je nejen nepodpořen, ale zároveň odkopnut jako prašivý pes.

            Z Kafkových děl je těžké si odnést ponaučení. Postavy se totiž chovají na první pohled bezchybně, nejsou egoistické a ve většině svých činů mají jen ty nejlepší úmysly. A nakonec stejně dopadnou špatně, zdecimují je lidé v jejich nejbližším okolí.

            Z umělecké stránky se mi příběh moc líbil, velmi dobře se čte, líbí se mi bohatá slovní zásoba. Četla jsem Proměnu jedním dechem, aspoň jak mi to čas dovolil.