Kytice

Karel Jaromír Erben – Kytice

-          český básník, prozaik, jazykovědec, historik a sběratel lidové tvorby

-          7. 11. 1811 Miletín – 21. 11. 1870 Praha

-          narozen v rodině s řemeslnickou a písmáckou tradicí

-          po vystudování gymnázia v Hradci Králové studoval právnickou fakultu v Praze

-          na studia si vydělával výukou hudby

-          při studiu filozofie a práva se seznámil s Františkem Palackým, se kterým pak spolupracoval do konce života

-          Palacký mu sehnal místo archiváře města Prahy, které mu zajistilo alespoň nějakou finanční jistotu

-          Erben neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád

-          v jeho básních se opakují témata viny a trestu

-          K. J. Erben byl podnícen evropským rozvojem studia lidové slovesnosti, zvláště mu byli za příklad bratři Gramové

-          byl přesvědčen, že národní literatura by měla vycházet z etnického základu, který je obsažen v lidových písních, pověstech a zvycích

-          vedle práce archiváře, která byla velmi náročná, se Erben věnoval také práci vědecké – byl spolutvůrcem Riegrova Slovníku naučného, který byl naší první encyklopedií

-          tvorba:

o        Kytice z pověstí národních, Písně národní v Čechách, České pohádky…

o       Mladší bratr, Večer, Tulák, Na hřbitově

o       Historická díla: Ondřej Puklice ze Vstruh, Příspěvky k dějepisu českému, sebrané ze starých letopisů ruských…

Autoři:

-          spjatost s národním obrozením

-          současník a protichůdce Máchův

-          přítel Palackého

o       Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka, Kutnohorští havíři, Jan Hus, Strakonický dudák

o       Karel Sabina – libretista, román Oživené hroby

o       Josef Václav Frič – Paměti

Kytice

-          soubor 13 lyrickoepických balad (Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Lilie, Vrba, Dceřina kletba, Věštkyně)

-          Balada je básnický literární žánr s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem. V Erbenových baladách často vystupují nadpřirozené postavy. Erbenova balada však ještě nemá sociální podtext (ten se objevuje až u Nerudy, Bezruče a Wolkera)

-          celý název: Kytice z pověstí národních

-          tvořena téměř 20 let (první báseň, Kytice, vyšla už roku 1838 a to časopisecky; celá sbírka vydána roku 1853)

Postavy

-          příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, převážně matky, které mohou jak pomáhat, tak i ubližovat svou mateřskou láskou

-          postavy se liší od většiny hrdinů z této doby. Na rozdíl od romantických, bouřlivých, po svobodě toužících jedinců jsou mírné a pokorně přijímají svůj osud, stejně jako trest za úmyslný či neúmyslný prohřešek

Erben vnáší do literatury dva nové principy: komponovanost a etičnost.

Komponovanost

-          Erben přichází s jakýmsi osovým řazením balad, kde zrcadlově protilehlé básně mají shodné atributy (stejné téma první a poslední, druhá a předposlední…)

Etičnost

-          vinna je vždy konkrétní osoba, která, možná někdy neúmyslně, nějakým způsobem překročila hranici v mezilidských vztazích

-          vystupuje zde tedy "pravda vyšší moci", která je všeobecně platná

-          za provinění vždy následuje trest – Erben ale připouští, že pokud člověk lituje svého činu, může mu být odpuštěno

Umělecké prostředky

·        Řadu básnických prostředků zde zastupuje například zvukomalba, přirovnávání, metafory, epiteta, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky

Stručné obsahy

Kytice
1. část - báje o původu mateřídoušky, tzv. etymologická báseň + koloběh života v přírodě + soužití člověka s rostlinou; prostředek - převtělování
2. část = ideové jádro skladby - odkaz mrtvé matky - matky = vlasti na dávné mohyle; vyjádřeno vlastenecké poslání knihy.

Duše zemřelé matky, na jejímž hrobě truchlí sirotci, se převtělí v kvítek mateřídoušky, aby potěšila opuštěné děti. Ale jen těm, kteří milují vlast, je umožněno najít cestu ke květině, a tím i k matce.

Svatební košile

Dívka již tři roky čeká na návrat svého milého z vojny. V zoufalství se v modlitbě rouhá, prosí o návrat milého, nebo o svoji smrt. Milý se jí vrací, ale v podobě mrtvého. To však dívka pozná až ve chvíli, kdy se ocitá na hřbitově, kam je odvedena. Zachraňují ji pouze modlitby.

Neslovesné věty, sdružený rým, krátké verše - spěch.

Polednice

Matka v hněvu na své dítě přivolá Polednici. Ta skutečně přichází a matka ve strachu, jak robátko k sobě tiskne, jej udusí.

12 slok, neúplné věty, citoslovce, lidové vazby a výrazy (cikáně, z plna hrdla, i bodejž tě sršeň sám) = názornost - popis - bez spojek, bez sloves.

Děj se odehrává během krátké chvilky, má velmi rychlý spád. Toho Erben docílil užíváním neúplných vět a bohatých přívlastků, např. ve stručném, ale výstižném popisu Polednice: „ ... o berličce, hnáty křivé, hlas - vichřice podoba!"

Zlatý kolovrat

Zlatý kolovrat je balada na pohádkové motivy. Mladému králi se zalíbí krásná přadlena Dornička a chce se s ní oženit. Poručí tedy její nevlastní matce, aby ji druhý den přivedla na zámek. Ta ale chce, aby se královnou stala její vlastní dcera, a tak cestou na zámek obě dvě Dorničku zabijí - uřežou jí nohy a ruce a vypíchnou oči. Král jejich podvod nepozná a vezme si Dořinu sestru. Po svatbě odjíždí do války. Doru mezitím v lese najde podivný stařeček a posílá své pachole, aby na zámku postupně prodalo zlatý kolovrat, přeslici a kužel. Nechce za ně nic jiného, než nohy, ruce a oči. Královna chce všechny ty věci mít, takže pacholeti dá Dořiny nohy, ruce a oči, které má schované v komoře. Stařeček pak dá Dořino tělo dohromady a pomocí živé vody oživí. Král se vrací domů a žádá svou ženu, aby mu předla. Zlatý kolovrat však začne promlouvat a prozradí všechno, co Dořina sestra se svou matkou udělala. Král odjede Dorničku hledat, najde ji a následuje svatba. Matku a její dceru postihne to samé, co ony udělaly Doře, a zlatý kolovrat už pak nikdy nikdo neviděl.

Trest v této baladě se dá považovat za přiměřený a spravedlivý: matka a její dcera jsou potrestány za své sobectví a touhu po moci stejným způsobem, jakým se provinily. Jejich vinu není možné odčinit, neboť ony ji ani necítí. V baladě nacházíme různé pohádkové prvky - vítězství dobra nad zlem, nadpřirozené bytosti (stařeček s živou vodou), symboliku čísla tři, svatbu chudé dívky a krále.

Čtyřveršové strofy, sdružený rým, 5. verš kratší, nerýmuje se.

Štedrý den

Děj se odehrává na Štědrý den. Dvě dívky, Hana a Marie, se o půlnoci vydají k jezeru, aby nahlédly do své budoucnosti. Hana ve vodě vidí svého milého Václava, Marie vidí kostel a rakev. Do roka se jejich osudy naplní - Hana se provdá za Václava a Marie zemře.
Námětem básně je touha po poznání budoucnosti. Naznačuje, že o budoucnosti je lepší jen snít a nevědět, co se stane, protože proti osudu se člověk nemůže vzepřít. Dokládá to verš „Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!"

Vodník

Dívka neuposlechne zákazu matky a vydává se sama k jezeru, namočí šátečky, jež jde vyprat, podlomí se s ní lávka a dívka je polapena vodníkem. Ten ji učiní svou ženou. Stýská se jí po matce, ale zároveň ji poutá láska k dítěti - malému vodníčkovi, se kterým žije v říši svého otce. Vodník dívku pouští na den za matkou pod podmínkou, že se do večera vrátí (od klekání do klekání). Dívka slib kvůli matce nesplní a je potrestána smrtí dítěte.
Balada „Vodník" je o velice kruté pomstě nadpřirozené síly. Vodník se pomstí své ženě za to, že ho neposlechla, nevrátila se včas domů do jezera a dala přednost matce před svým dítětem. Porušila tak zákon mateřské lásky. Potrestá ji nejhorším způsobem - zabije její dítě. V tomto případě není hlavní postavě dopřáno napravit vinu, nemá čas rozhodnout se mezi láskou k matce a láskou k dítěti. Provinila se však i dívčina matka tím, že svou dceru nechtěla pustit zpět do jezera.

Zdrobněliny (ráno raníčko), citově zabarvená slova, zraková názornost (příroda - smutek vodníkovy říše, bouře na jezeře), zvukomalba = Onomatopoie – př. na topole podle skal zelený mužík zatleskal

Dceřina kletba

Vystupují v ní matka s dcerou. Jedná se o rozmluvu matky a dcery, která usmrtila své nemanželské dítě. Vinu však přikládá matce, protože ji nedostatečně vychovala a ona pak podlehla svému svůdníkovi.
Napsána je spisovným jazykem formou dialogu. Je to jediná báseň ze sbírky, která neobsahuje žádné nadpřirozené prvky a nevztahuje se k žádné lidové pověře. Vyskytují se v ní přímá řeč  a přirovnání.

Filmové zpracování

František A. Brabec - Kytice - r. 2000. Zpracováno 7 básní (vstupní báseň Kytice, Vodník, Polednice, Svatební košile, Dceřina kletba, Zlatý kolovrat, Holoubek a Štědrý večer).

Přepracovaná kytice – Jiří Suchý – divadlo Semafor (70. léta 19. stol. )